Na stříbrném plátně začíná citelně přituhovat. Neo je v úzkých. Po úspěšném odražení přesily uvnitř vestibulu výškové budovy, se s parťačkou Trinity probojoval až na střechu, kde právě stanul tváří v tvář jednomu ze svých úhlavních, smrtonosných nepřátel. Neo pálí hned ze dvou zbraní naráz, avšak na agenta konvenční postupy neplatí. Nyní je na řadě on. Agent vytáhne zbraň a zahájí odvetnou palbu. Obraz se zpomalí a Neo padá do krkolomného záklonu. Letící projektily víří okolní vzduch a jen těsně míjejí hlavního hrdinu, okolo nějž krouží kamera. Vše se odehrává v jediném okamžiku, v jediném nepřerušeném záběru. Zatímco Neo rozpáleným kulkám s odřenýma ušima uhnul, diváci v sále začínají pod sedačkami sbírat své popadané čelisti.

Klenot sci-fi žánru

Na světě neexistuje patrně jediný filmový fanoušek, kterého by se byť jen okrajově nedotkl fenomén jménem Matrix (1999). Překvapivá směs symbolismu, elementární filozofie, moderních technologií, kung-fu bojových scén, revolučních efektů a nápadité centrální zápletky, která si na přelomu tisíciletí podmanila celý svět moderní kinematografie. Ještě větší pozdvižení vzbudila i skutečnost, že za filmem stálo takřka neznámé režijní duo bratrů, jež za sebou mělo pouze nízkorozpočtový kriminální thriller Past (1996). Sci-fi snímek Matrix, zabalený do jedovatě zelených kulis, byl až podezřele vyspělým dílem, v němž stavidla neomezených schopností vyvoleného jedince uvolňovala jeho vlastní představivost. Široká paleta témat a mocné vizuální stránky jsou přitom efektně naroubovány na veskrze klasický příběh o boji dobra se zlem.

I když je film bezpochyby kvalitní a chytřejší, než se na první pohled může zdát, jeho oddaní fanoušci jej v době uvedení vynesli až do absurdních stratosférických výšin, což v zásadě vedlo k rozšíření díla o celou řadu multimediálních produktů včetně videoher, knih, komiksů, animovaných seriálů a pochopitelně i dalších filmových pokračování. Scénář k filmu Matrix začal vznikat již počátkem devadesátých let, kdy virtuální realita ležela v plenkách, počítačoví hackeři evokovali zvláštní samotářské podivíny a tvrdá kytarová alternativa udávala hudební směr. Ačkoliv tedy Matrix odvážně hleděl do budoucnosti, jeho podstata stála na nejrůznějších inspiračních zdrojích osmdesátých a hlavně devadesátých let, které bratři Wachowští posbírali, přepracovali a následně aplikovali do svého díla. Výsledkem byl jedinečný svět, v němž je za zachránce lidstva považován zdánlivě paranoidní hacker, který navštěvuje temné gotické kluby a snaží se prolomit neuchopitelnou záhadu. Kameramanské vedení Billa Popea, nevšední zápletka a moderní audiovizuální zpracování, přivedly k životu obraz depresivní společnosti, jejíž podstata dosahuje takřka mýtické podoby. Všechny možné proměnné se tehdy protnuly v ideální čas, čímž svým způsobem znemožnily dalším nástupcům a napodobitelům překonat vysoce nastavenou laťku.

O tom, jaký se z filmu stal hit nabytý eklektismem, svědčí i velké množství analytických a interpretačních publikací, od zapálených fanoušků až po seriózní diplomové práce z řad odborníků na vědu, filozofii a kinematografii. Matrix se stal rovněž vděčným zdrojem nadšených diskusí. O významu použité symboliky, náboženských přesahů a diskurzů zabývajících se interpretačním výkladem filmu, vznikl v průběhu let bezpočet článků, webů, blogů i mluvených videí. Bez ohledu na věk, vzdělání i místo ve společnosti, lidé film uctívali jako novodobého krále žánrů akční/sci-fi, z něhož se stala okamžitá klasika. Rok 1999 jednoznačně patřil Matrixu. Nejlepší na tom všem je, že film ani po čtyřiadvaceti letech od premiéry neztratil takřka nic ze své jiskry.

Před odkrýváním tajů tohoto zásadního filmového díla bych rád zmínil ještě jednu technickou poznámku. Během dospívání, předprodukce, natáčení i při uvedení filmu samotného, byli bratři Wachowští muži a vlastnili mužská jména, čili o nich budu psát výhradně v rodě mužském a nikoliv ženském. A teď už vzhůru do systému!

Starý lev

„Zlatá osmdesátá.“ Nostalgií nasáklou frázi si v pozdějším věku velmi pravděpodobně opakoval Joel Silver. Legendární producent, kterému dle některých škarohlídům došel s příchodem devadesátých let dech. Tento přemýšlivý obchodník s vytříbeným čichem na úspěšné scénáře, si udělal jméno díky produkci kasovních trháků jako Komando (1986), Predátor (1987), Smrtonosná zbraň (1987) a Smrtonosná past (1988). Žralok mezi malými rybkami, producentské eso a beznadějný milovník akčního žánru. Osmdesátky k němu patřili stejně jako cigára k Johnu McClanovi. S nástupem nové desetiletky ovšem začal chybovat. Filmové prostředí procházející divokou transformací a stále náročnější požadavky hladových fanoušků, jej uvrhli do husté mlhy. Vlažné přijetí snímků Predátor 2 (1990) a Demolition Man (1993), se střídalo s vyloženými propadáky typu Sám doma a bohatý (1994), či akčním thrillerem Jako štvaná zvěř (1995). Pomyslnou záchrannou brzdu v případě Joela Silvera představovala snad jen skvěle rozjetá série zmiňované Smrtonosné zbraně (1987 - 1998).

Silver je neodmyslitelně spjat se studiem Warner Bros, pro které neúnavně pracoval plných pětadvacet let. Rok 1996 přinesl studiu celou řadu různorodých počinů. Od komerčně úspěšné katastrofické jednohubky Twister až po krimi propadák Glimmer Man. Byl to rok jako každý jiný. Studio dle letité tradice podporovalo filmové tutovky, ale nebálo se jít na ruku i riskantnějším projektům. Byl tu však jeden zvláštní scénář, od něhož dával každý ruce pryč. Jak producent zjistil, nikdo dost dobře nechápal ambiciózně pojatý příběh, přetékající akcí, kung-fu tématikou, letmými doteky kyberpunku i náboženskými přesahy. Joel Silver oba autory dobře znal, jelikož bratři Wachowští stáli za scénářem k akčnímu thrilleru Nájemní vrazi (1995), který produkoval. Tohle však byla docela jiná káva. Vyvolený spasitel lidstva, agenti v dobře padnoucích oblecích, zenový mentor jménem Morpheus, virtuální realita, spiritualita atd. Hotový guláš, ale zatraceně voňavý guláš. Joel Silver dal na svou intuici, a protože o scénář ani po vytrvalém naléhání nikdo neprojevil zájem, koupil jej sám za sto padesát tisíc dolarů.

Bratři jak se patří

Slavnou sourozeneckou dvojici z Chicaga od sebe dělí dvouletý odstup. Larry Wachowski se narodil 21. června 1965 a Andy Wachowski 29. prosince 1967. Pro úplnost dodejme, že mají ještě další dva sourozence, sestry Lauru a Julii. Zdravotní pečovatelka a malířka Lynne Wachowski (za svobodna Luckinbill), má americký původ, kdežto otec Ron Wachowski pochází z Polska a zabývá se obchodem. Po dokončení základní školy Kellogg, nastoupil Larry na uměleckou Whitney Young High School, kam ho později následoval i mladší bratr Andy. Šlo o logickou volbu, neboť sourozenci od dětství inklinovali k filmu, komiksům, kreslení, fantasy a sci-fi literatuře. Svou úlohu v rozhodnutí bratrů sehrál nepochybně i strýc Laurence Luckinbill, který v Hollywoodu platil za solidního herce a především filmového producenta. Zapálené hraní populární deskové hry Dungeons & Dragons, realizace školních divadelních inscenací a později i psaní scénářů pro společnost Marvel Comics. Nebylo pochyb o tom, že bratři v sobě skýtají obrovský potenciál.

První infikování virem

Touha napsat autorský scénář, natočit dle jeho osnovy film a slavit s ním globální úspěch, se drží snad všech začínajících filmařů, ale jen hrstka takové mety skutečně dosáhne, obzvláště na horké hollywoodské půdě, kde o konkurenci opravdu není nouze. Sourozencům Wachowským v tomto ohledu hrála do karet společná síla, se kterou odhodlaně táhli za jeden provaz.

Idea o podobě vlastního filmového díla byla v případě zapálené dvojce mladých bratrů silně ovlivněna bezpočtem různých zdrojových materiálů, které více či méně souvisely s divácky vděčným sci-fi žánrem. Dává to perfektní smysl, neboť Larry, stejně jako Andy, byli a nadále jsou obrovskými fanoušky snad všeho, co nějakým způsobem k vědecko-fantastické tématice inklinuje. Po úspěšné spolupráci s vydavatelstvím Marvel Comics a Marvel’s Epic Comics, jim v první polovině devadesátých let narostlo sebevědomí a tím pádem i zdravé odhodlání postoupit na vyšší stupeň. Příběh o izolovaném hackerovi, jenž odhalí skutečnou podstatu světa, ve kterém žije, je v důsledku obrovským kaleidoskopem akčních filmů, asijské komiksové tvorby a literatury od rozličných spisovatelů. 

Do podstaty příběhu pronikly například myšlenky amerického spisovatele Philipa K. Dicka. Jedním ze stěžejních témat jeho povídek je uvědomění, že realita není skutečnou realitou, ale předem daným programem, mentální projekcí či jiným druhem elementární, případně virtuální pasti ovlivňující naše životy. Velkou inspiraci bratři čerpali i z románu Neuromancer (1984) spisovatele Williama Gibsona. Ten zde do popředí postavil hrdinu Casea, který se umí napojit do kyberprostoru, skrze nějž provádí promyšlené krádeže, špionáže a hackerské útoky. Další vlivy, tentokrát spíše vizuálního rázu, nabízela i bohatá studnice světové kinematografie. Od dystopické klasiky Metropolis (1927), přes ikonického Terminátora (1984) Jamese Camerona, až po komerční sci-fi propadák Zvláštní dny (1995) režisérky Kathryn Bigelow. Svou náruč bratrům nabídlo i anime. Konkrétně japonské pecky Akira (1988) a Ghost in the Shell (1995). Označit však Matrix za pouhý „výcuc“ popkulturních milníků by nebylo férové, jelikož tvůrčí duo mělo v rukávu spoustu vlastních nápadů a především jedinečnou vizi.

Krok za krokem

V průběhu let 1994 - 1995 získal scénář k filmu Matrix jasné kontury. Problém spočíval v tom, že nesmírně ambicióznímu projektu rozuměli pouze jeho samotní autoři. Bylo prakticky nemožné pokoušet se přivést k životu tak smělý filmový počin, bez pracně vybudované reputace. První krok tedy spočíval ve zhotovení jednoduchého, leč zábavného příběhu, po kterém by bez problémů skočilo libovolné hollywoodské studio. Tímto způsobem se zrodila historka o dvou nájemných vrazích, mezi nimiž je nejen věkový rozdíl, ale také ideový. Starší vrah je přemýšlivým profesionálem, řídícím se vlastním kodexem, kdežto mladá krev upřednostňuje agresivitu, divoké násilí a nechává za sebou i nevinné oběti. Scénář k filmu Nájemní vrazi odkoupil producent Joel Silver a následně ho nabídl režisérovi Richardu Donnerovi. Ačkoliv bratři nebyli nadšení tím, že jejich příběh poupravil zkušený scenárista Brian Helgeland, cíl mise byl splněn. Film se sice nestal vyloženým kasovním trhákem, ale přítomnost akčního veterána Sylvestera Stallona a neokoukaného Antonia Banderase, dokázala přitáhnout dostatečný počet diváků, čímž byl alespoň vykompenzován padesáti milionový rozpočet.

Úspěch to tedy bez pochyby byl a protože snímek Nájemní vrazi uvedlo do světa studio Warner Bros, rozhodli se bratři zůstat na místě a nabídli vedení studia svůj zbrusu nový scénář. Odezva však byla minimální nebo rovnou nulová. Ambiciózní dvojice tedy přešla na jinou taktiku a začala scénář posílat nejrůznějším hercům. I v tomto případě však k očekávanému průlomu nedošlo. Například oslovený Will Smith, horký adept na roli Nea, odmítl s tím, že nerozumí příběhu. Totožným způsobem se od scénáře distancoval i Val Kilmer, který měl ztvárnit Morphea. Na Larryho a Andyho začal dopadat pocit hořké frustrace, ale jejich marnému počínání naštěstí nenápadně přihlížel Joel Silver. Producent si s bratry sjednal důležitou soukromou schůzku, kde mu byl příběh budoucí sci-fi pecky dopodrobna osvětlen. Psal se rok 1996 a Silver, přesvědčený o velkém potenciálu obou bratrů, scénář odkoupil. Nemělo smysl naléhat na bratry, aby scénář přenechali zkušenějšímu režijnímu oku. Svou jedinečnou vizi si chtěli ohlídat sami. Ten nejtěžší úkol na prozíravého producenta ale teprve čekal. Přesvědčit studio a získat masivní rozpočet.

Trpělivost přináší růže

Joel Silver bral odkoupení scénáře v rovině experimentu, který buď vyjde, nebo si na něm vyláme zuby. Nicméně po proniknutí do fascinujícího příběhu byl naplno pohlcen přesvědčením, že v rukách drží budoucí poklad. Otázka realizace projektu tak spočívala výhradně v jeho manažerských schopnostech a obratných přesvědčovacích technikách. V ruce třímal hned dvě želízka v ohni. Relativní úspěch filmu Nájemní vrazi a minimalistický, kritikou oceněný thriller Past, k němuž bratři jednak napsali scénář a zároveň jej i zrežírovali. Producent chytře obešel kanceláře všech mladých studiových manažerů, vysvětlil jim podstatu scénáře a následně svolal rozhodující pracovní schůzku. U velkého stolu se sešlo vedení studia, zmiňovaní manažeři a tehdejší generální ředitel Bob Daly, čerstvý šedesátník s pověstí dobrosrdečného šéfa.

Silver pomalu a trpělivě vysvětlil zákonitosti a dějovou osu projektu Matrix, načež se Daly začal drbat na hlavě: „Takže ti agenti, nebo co, jsou roboti?“ Producent s úsměvem zopakoval: „Ne. Jsou to programy.“ Hlava studia nadále kroutila hlavou: „Já tomu zkrátka nerozumím, tohle přeci nikdo nepochopí.“ Silver se otočil k mladým manažerům: „Proč se nezeptáte cílové skupiny lidí, na které film míří?“ Daly si sundal brýle a položil otázku: „Chlapci, vy tomu rozumíte?“ Jeden z mladíků pohotově odpověděl: „Ano. Jsou to programy, co se pohybují ve virtuálním prostoru zvaném Matrix.“ Generální ředitel trochu pookřál: „Dobře, můžu o tom uvažovat, ale chci detailní obrazovou prezentaci toho scénáře.“ Joel Silver ucítil pevnou půdu pod nohama. Nadešel čas na vytvoření komiksu.

Matrix v obrázcích

Obratný Silver během krátkého časového úseku sehnal cennou podporu. Tou byl Lorenzo di Bonaventura, majitel produkční společnosti Di Bonaventura Pictures. Šlo o chytrý producentský tah, jelikož Silver dobře věděl, že případný rozpočet se bude pohybovat v řádech desítek milionů dolarů, což by pro samotné Warner Bros mohlo být v případě neúspěchu krajně bolestivé. Zatímco pracovitý Silver uzavíral dohody, sháněl finance a představoval Matrix klíčovým hráčům filmového byznysu, bratři Wachowští přes své staré styky angažovali dvojici talentovaných komiksových umělců Geofa Darrowa a Steva Skroceho. Kreslíři následně převedli kompletní scénář do obrázkových panelů, rozložených do více než šesti set stran! Každá scéna, každý dialog a veškeré postavy byly zhmotněny v komiksu, z něhož se později stane plnohodnotný manuál. Komiksově laděný storyboard přetékal snad všemi myslitelnými detaily, včetně akčních pasáží, doprovodných poznámek o mytologií fiktivního světa i odhadovaných míst, pro ideální postavení kamer.

Neo a ti ostatní

Takřka geniálně vysoustružený storyboard byl opravdu klíčem k tomu, aby ambiciózní projekt mohl dostat zelenou. Finální podoba rozpočtu sice ještě nebyla stanovena, ale bratři Wachowští se mohli s klidnou hlavou konečně soustředit na obsazení hlavních rolí. Velké hvězdy, nebo neokoukané tváře? To byla otázka. Značný počet fyzicky náročných scén doslova volal po mladších ročnících, avšak pro bratry byl nesmírně důležitý i intelekt a otevřené hledí. Vybraní herci museli bezpodmínečně pochopit svět Matrixu, jeho zákonitosti a mytologii. Ovšem do scénáře mohli zvažování adepti nahlédnout až poté, co si důkladně nastudovali několik položek z odborné literatury, včetně filozofického pojednání Simulacra and Simulation (1981), od francouzského kulturního teoretika a filozofa Jeana Baudrillarda. Možná to zní jako otravná překážka, ale počátkem roku 1997 se už o přípravách tajemstvím obestřeném filmu šuškalo po celém Hollywoodu, tudíž nebyl problém sehnat dostatečně odhodlané herce.

Castingové oddělení mělo k dispozici přesně stanovené podmínky a nařízení. Kromě postav Morphea a agenta Smithe, pro které se dopředu počítalo se staršími představiteli, byl Matrix obsazen převážně méně známými, mladými herci. Důraz se kladl na vizuální stránku věci, fyzickou zdatnost a hereckou všestrannost. Přesně taková kritéria splňoval Keanu Reeves. Kanadský herec s libanonskými kořeny, dokázal prostřednictvím kriminální pecky Bod zlomu (1991) zazářit v akčně laděné poloze a existenční depkou Mé soukromé Idaho (1991) prokázal i talent pro dramatické herectví. Získaná role Thomase Andersona, alias Nea, byla prvním krokem k pozvolné transformaci Reevese do podoby akční modly, která bude s příchodem nového tisíciletí skákat do jednoho akčního filmu za druhým. Úsporná tělesná konstituce a exotický, takřka androgynní vzhled sice s představou o akčním hrdinovy příliš nekorespondovaly, Reeves však svým talentem a absencí jakýchkoliv hvězdných manýrů tuhle smělou ideu dokázal zužitkovat ve svůj prospěch.

Z Kanady pochází i Carrie-Anne Moss. Ve druhé polovině devadesátých let stále poněkud „neviditelná“ herečka, ze které však role Trinity učiní žádanou hvězdu stříbrného plátna. Moss na kontě neměla žádnou ikonickou roli, nebo snad dokonce pamětihodný výkon, ale dokázala bratry zaujmout docela jinými věcmi. Kromě potřebného věku, disponovala ideálním vzhledem, který přesně odpovídal představám o postavě Trinity. Ač dopadly kamerové zkoušky více než dobře, Moss se jako jediná z herců prala s požadovanou znalostí výše uvedené literatury. Wachowští o ní ale za žádnou cenu nechtěli přijít, tudíž měli s herečkou trpělivost a do všech tajů metafyzické tématiky ji pomalu zasvětili.

Stěžejní zástupci dobra a zla připadli starším hereckým představitelům. Američan Laurence Fishburne si pozornost bratrů zajistil díky výkonu v poněkud nedoceněném sci-fi hororu Horizont události (1997), kde ztvárnil kapitána vesmírné lodi. Jeho pronikavý pohled, vrozené charisma a důkaz, že dokáže přesvědčivě zahrát autoritativní postavu, mu do cesty přihrály roli Morpheuse. Podobně jako v případě zmiňovaného hororu z dílny Paula W.S. Andersona, je i Morpheus kapitánem lodi, nebo lépe řečeno jakéhosi magnetického vznášedla, avšak zde zastává také funkci váženého mentora, na něhož jeho posádka nedá dopustit.

Dokonale odlidštěný Agent Smith, symbol Matrixu a úhlavní nepřítel lidské svobody, po delším hledání našel svůj ideální předobraz v muži jménem Hugo Weaving. Již před Matrixem oceňovaný charakterní herec, který značnou část života strávil v Austrálii, se k roli nejprve stavěl zdrženlivě, jelikož práci pro divadlo a svou rodinu stavěl vždy na první místo. Představa obrovského studiového snímku a nutnost odletět do L.A. jej spíše děsila. Přesvědčilo ho až osobní setkání s oběma bratry a samotné téma připravovaného snímku. Čtyřlístek zásadních rolí získal definitivní podobu.

Pečlivá příprava

Z kompletního ansámblu herců zmiňme ještě několik dalších, neméně podstatných jmen. Namátkou Gloria Foster a její záhadná vědma, členové posádky vznášedla Nabuchodonozor Matt Doran, Belinda McClory, Julian Arahanga či Joe Pantoliano, který si střihnul zrádného Cyphera (podobnost jména s vládcem pekla jistě není náhodná). Na všechny jmenované se rovněž vztahovala požadovaná znalost odborné literatury, ale na rozdíl od představitelů hlavních hereckých partů, si nemuseli lámat hlavu s náročnou fyzickou přípravou.

Čtyřměsíční trénink započal v říjnu roku 1997 a na starost jej dostala ikona čínské kinematografie, herec, režisér, kaskadér a znalec bojových sportů Yuen Woo-ping. Složitá choreografie bojových scén, před tohoto profíka a sehraný tým jeho lidí postavila nelehký úkol. Tedy učinit z herců uvěřitelné a přirozeně působící lamače kostí. Upřímně řečeno, Woo-ping trochu znejistěl, když si první den v tělocvičně naplno uvědomil, že má před sebou partu amatérů, kteří o tradičních čínských bojových uměních, označovaných souhrnným názvem kung-fu, nemají absolutně žádnou páru. Za zmínku jistě stojí, že tréninkový plán, kromě výuky boje, zahrnoval i akrobacii na speciálních drátech, které hercům umožňovaly provádět náročné, pro běžné smrtelníky jen těžko proveditelné kousky. Po zvážení všech potencionálních rizik, přišel Woo-ping s velmi zajímavým výukovým programem spočívajícím v individuálním přístupu. Jinak řečeno, každý z herců disponoval určitou výhodou, kterou zkušený čínský kaskadér využil a zužitkoval ji ku prospěchu věci.

Keanu Reeves byl například velmi učenlivý a svou pracovitostí dokázal vstřebávat i obtížné bojové techniky. Proto mu mohl Woo-ping naložit trochu více než ostatním, a to navzdory faktu, že se herec zotavoval po operaci zad a krku. Inu, vyhřezlá meziobratlová ploténka dokáže potrápit i vyvoleného spasitele lidstva. Carrie-Anne Moss měla vrozený cit pro ladný pohyb, byla nesmírně pružná a hlídala si štíhlou linii. Přesně z toho důvodu získala ve filmu více akrobatických kousků než ostatní. Laurence Fishburne se vyznačoval vysokou odolností a Hugo Weaving choreografy pro změnu zaskočil precizností, s jakou k výuce přistupoval. Na každého zkrátka fungoval specifický klíč, kterým Woo-ping odemkl zámek a uvolnil skrytý potenciál svých svěřenců.

Samozřejmě, že se tak fyzicky náročný proces neobešel bez komplikací. Reeves musel občas zvolnit tempo kvůli pooperačním komplikacím. Při kopech mu ostrá bolest často vystřelovala až do hlavy. V takových okamžicích jej Woo-ping nechal cvičit jen lehčí údery a bojové postoje. Herec je však mimo jiné známý svou odhodlaností, hraničící až se zatvrzelostí, čili často porušoval lékaři nařízený relax a navzdory bolesti dával do tréninku stejnou míru úsilí jako ostatní. Ovšem zdaleka nejhůře dopadl hlavní představitel zla. Chudák Hugo Weaving si při tréninku ošklivě poranil kyčel, což vedlo k hospitalizaci a menšímu chirurgickému zákroku. Vidět nezničitelného agenta Smithe, jak se po place plouží o berlích, muselo být patrně trpce úsměvné.

Na návštěvě u protinožců

Výhoda dlouhé předprodukce nese své jedinečné výhody, což platí i pro Matrix. Nejen, že herci dokončili trénink, ale ti „nejšikovnější“ z nich se stačili pohodlně zotavit ze svých utržených zranění. Souběžně s učením komplikovaných choreografií pod střechou ateliérů studií Warner Bros, učinil Joel Silver další důležitý krok. Po důkladném zvážení a se získanými informacemi od terénních pracovníků, nalezl dravý producent dalšího sponzora. Tím se stala základna společnosti Roadshow Entertainment sídlící v australském Sydney. Rozpočet se tak ze zamýšlených čtyřiceti milionů rozrostl na šedesát pět a početný štáb měl rázem k dispozici i jedinečné lokace pro vznik filmu. Až na pár drobných výjimek, se celý Matrix natáčel právě v Sydney, kde bylo možné pracovat za finančně výhodnějších podmínek. Terénní pracovníci zde nalezli ideální lokace, kterým chyběly rozpoznatelné orientační body, neboť záměrem režijního dua byl předobraz anonymního města.

Navzdory odklepnutému rozpočtu, musel Joel Silver bojovat o každý dolar a neustále před vedením obhajovat požadavky. Od maličkostí za pár drobných jako je třeba kreslící prkno, až po zbrusu nové dojo, aby ani v Austrálii herci nevypadali z formy a mohli pod bedlivým dohledem svého mistra nadále trénovat. Keanu Reeves později vzpomínal, že během produkce prvního dílu na place nebyl ani pitomý kávovar. Investoři opravdu hlídali každý použitý cent a vše, co zavánělo nadbytečností, muselo projít otravným schvalovacím procesem. Odpověď na otázku, proč investoři tak neradi otevírali své peněženky, leží v reputaci obou bratrů. Wachowští byli stále považovaní za nezkušené filmaře, kteří nebezpečně žonglují s obrovskými ciframi. Každý, kdo bratry viděl při práci, ale musel uznat, že takové obavy jsou naprosto zbytečné. Zápal, s jakým přistupovali ke zdánlivě nerealizovatelným scénám, jak během dvou minut dokázali komukoliv vysvětlit složitou sekvenci s helikoptérou, nebo hluboká znalost nejrůznějších filozofických směrů a detailní charakteristika postav, kterou nosili ve svých hlavách. Jen málokterý režisér bývá tolik připraven, jako tehdy bratři Wachowští.